JINDROVI

Jindřichovi staršímu z Halabalů k 45. (28. března 2003)
(na nápěv písně z muzikálu "Starci na chmelu")

Březen je měsíc oblíbený,
protože jaro začíná,
i my v něm máme zalíbení,
sedíme často u vína.
Tak dnes tu máme oslavence
a je to zpěvák, jak má být.
A i když sóla zpívá tence,
pro muziku má velký cit.

Jindro, jsme rádi, že tě máme,
spoustu tenorů zaučil´s,
kohokoli k tobě přidáme,
vždycky ho zpívat naučil´s.
Ve schole patříš k inventáři,
jsi tu od samých začátků,
zpíval jsi také při oltáři,
máš rád, když vše je v pořádku..

Kromě zpěvu měl´s příležitost,
zahrát si také divadlo,
invalida vzbuzoval lítost,
lékárník s Jitrem - to ti šlo.
Jako herec vždy osvědčil ses,
rychle ses roli naučil.
A lecčíms dalším také přispěls´,
McDonalda jsi vyrobil.

Mnozí z nás během těchto roků
prožili s tebou mnoho změn,
učinil´s spoustu velkých kroků,
život tvůj je jak vyměněn.
Našel jsi, Jindro, co jsi hledal,
Olgu, ve které poklad máš.
K ní Ti dobrý Bůh děti přidal,
samotou dnes už nestrádáš.

V den učitelů letos slavíš,
čtyřicet roků, k tomu pět,
rokům se zkrátka neubráníš,
však nezboří se proto svět.
Přejem Ti, Jindro, ať máš štěstí,
ať stále s námi zůstáváš.
Ať umíš život hrdě nésti,
a radost kolem rozdáváš.

Inženýrská

Jindřichovi staršímu z Halabalů k 45. - původní píseň, než Eva zjistila, že tento nápěv, kromě Jindry, nikdo nezná. (28. března 2003)

Jde po ulici inženýr, tralalalalala,
už není žádný pionýr, tralalalalala,
a zdá se, že tu vládne mír, je mu fajn po těle,
co na tom, že je inženýr, když konečně je neděle.
Jde po ulici inženýr, co už pár let nenosí knír,
nemá počítač ni papír, vždyť je dnes neděle.
Nemyslí na to, že ho VLÁDCE zas šoupnul blíže k padesátce.... VLÁDCE

Jde Jindra tiše ulicí, cítí se zdráv a mlád
a píská si jak slavíci, necítí zimu, chlad,
i když je nic moc počasí, on v duši jaro má,
ač déšť mu padá na vlasy a on už v botách mokro má.
Co je to asi za muže, kdo uhodnout to pomůže,
on už se dočkat nemůže, on v osm zkoušku má.
On zařadil se do tenoru a nebylo třeba teroru... v boru.

On pádí na klub s radostí, zpívat bude s bujarostí
a s mimořádnou mladostí, vždyť on zpívá moc rád.

Píseň pro Lídu

Lídě Fatěnové k třicetinám což bylo 17. února 2003
(s vůní dálek a minulosti – Kaťuša)

Ačkoli je venku stále zima,
Havel v Praze nemá nástupce,
mnohé lidi trápí krutá rýma,
Amerika do Iráku chce.

I když smutek pesimismus střídá,
my se přesto můžem radovat,
vždyť je dneska mezi námi Lída
a my jí teď chceme blahopřát.

Liduška je stále ještě mladá,
ač je z minulého století,
doufáme, že je mezi námi ráda,
naše srdce plní dojetí.

Milá Lído, přejeme ti štěstí,
ať svůj život žiješ s radostí,
ať dokážeš těžkosti své nésti
a Bůh obdaří tě milostí.

Ty už víš, že zbytečné jsou prachy,
sílu ať máš, kamkoli už jdeš,
jako v dětství válčila jsi s bráchy,
ať se s nemocí svou popereš.

Vítkovi ke křtu

Vítkův křest byl 30. listopadu 2002

1. Milý Vítku, vítáme Tě k nám,
Tví rodiče dnes přinesli Tě v Boží chrám,
kde se staneš Božím dítětem
a v dědictví dostaneš celou zem.

Ref: Vítka Fouskova vítáme mezi náma
dnes křestní oběť má být vykonána,
koho to může překvapit,
že Vítka Pavel bude křtít?

2. Máš tu svého brášku, sestřičku,
a za kmotru hodnou tetu Janičku,
také strýce-jmenovce tu máš
a příbuzné, kam jen se podíváš.

3. Bude to Tvůj velmi slavný den,
vždyť Tě Tvůj Bůh povede celým životem.
Kéž Tě vždycky štěstí provází
a vyvázneš s ním ze všech nesnází.

Ludě ke třiceti

Lídě Kučerové k 30. (12.10.2002) na nápěv "Čí je, čí jě, čí je děvče..."

Milá Luďo, přišli jsme Ti poblahopřát ke třiceti
Milá Luďo, přišli jsme Ti poblahopřáti.

/: Štěstí, zdraví, hodně požehnání :/

Ať nám vzkvétáš jako růže a ať máš hodného muže a šťastné děti.

Vítání před rozloučením

Píseň k primici Pavla Fatěny (30. června 2002)
(na nápěv písně "Léta prázdnin" od Gotta)

1. Vítej Pavle v Bíteši, zde měl jsi celá léta přístřeší,
prožil jsi tu dětství své, máš tady své přátele,
tak buď vítán v kostele.
Přišel jsi jen na chvíli, abychom primici tu prožili,
je zítra po poledni, prozatím zde poslední,
odejdeš nám hned po ní.

Ref.: Byl jsi fajn, byl jsi náš, chybí nám, že nezpíváš,
schází nám zas a zas o slavnostech ten tvůj hlas.

2. Tvoje cesta ke kněžství byla klikatá, jen sám Bůh ví,
kolik prožil´s váhání, kolik bojů, selhání,
než poslechl´s volání.
Ty nepoznal jsi oratoř, zato dobře znával´s digestoř.
Věděl´s co je to lakmus, titrace a ikterus,
chemický byl´s génius.

Ref.: Byl jsi fajn…

3. Pak ses jednou probudil, ostříhal´s vlasy, tabák zapudil.
Přišlo nám to podivné, že starosti máš jiné,
miserere, Domine.
Více než pět let ses dřel abys všem teologům rozuměl,
a byl to s nimi leckdy kříž, Chrýsostomos, vždyť to víš,
byl ti jenom na obtíž.

Ref.: Byl jsi fajn…

4. Za ta léta v Olmíku, vyzkoušel sis novou taktiku,
herectví i askesi, rozpoznáš už herezi,
tak tě vítáme knězi.
A tak Pavle, nazdárek, i když na krku máš kolárek,
přesto zůstal´s jedním z nás, až budeš mít tedy čas,
tak nás navštiv brzy zas.

Ref.: Byl jsi fajn…

Filipovi (mně) ke třicetinám

30 let - tak to bylo v červnu 2002
(na nápěv písně "Čechy krásné, Čechy mé" alias "Tuhle hrů...")

Raduje se celý svět
Filip slaví třicet let.
Kdo by to byl do něj řek,
že zahájil střední věk?

Narodil se v den dětí,
o dětech má ponětí.
U mrňousů úspěch má,
když jim loupežníka hrá.

Také doma, lidičky,
má téměř tři dětičky,
zdatní kluci jsou mu vhod
chce zachovat Fousků rod.

Počítačům rozumí,
pracovat s nimi umí,
i když nemluví plynně,
školí se i v cizině.

Hraní a zpěv je mu hrou
v basu je nám oporou.
Jisté songy nemá rád
Z hlouby bídy, Gábi, gáb.

Je známý divadelník,
umí zahrát každý trik.
Ztvární Němce za říše,
Vogeltanze, Mojžíše.

Přejeme ti, Filipe,
ať jsi stále jak dítě,
ať se umíš pořád smát,
humor a zpěv ať máš rád.

Požehnání přejem ti,
též pro Martu, pro děti.
Ať tě nikdy neštve svět,
ať nám vzkvétáš do sta let
... a nebo dýl.